Když jsem poprvé viděl Dádovu fotogalerii Autoskijoringu z Kozákova, okamžitě mne, jako fanouška éry skupiny B, přes oči praštila fotografie audi sport quattro,  a tak jsem z Dády vyloudil další fotografie tohoto vozu. Více o této legendě se můžete dočíst v článku o Jirkovi Ulipovi (http://www.rallyfans.info/content/par-slov-s-jirkou-ulipem)

Když jsem se na něj zadíval, rozhodl jsem se že ho musím také vidět naživo. Domluvil jsem se tedy s Dádou, slovo dalo slovo a v neděli jsem vyrazil na Autoskijoring do Škodějova. A kdyby jen to ! Dáda mi totiž ještě přes soutěží naznačil, že by možná byla příležitost se v tomto voze svézt. To mne nabudilo natolik, že jsem už v týdnu v práci přemýšlel nad víkendem a možnosti svézt se v tomto unikátním automobilu mi nedala šanci promarnit příležitost. 

Už když jsem dorazil na místo, mé první kroky vedly do servisu, kde jsem nabídl možnost nahrání onboard videa pomocí kamery zapůjčené od bratrance - a tímto bych se zároveň rád omluvil, jelikož kamera se po chvíli sama automaticky vypnula a nepořídila ani jediný záznam. 

Během tréninků a vlastního závodu, jsem si užíval pohled na soutěžící, překrásné závody na přírodní trati, kde nebyla nouze o krizové situace, umění řidičů a v nemenší míře lyžařů, kteří musejí mít pro strach uděláno Audi se svým pětiválcovým motorem má charakteristický zvuk, který mi lahodil už z videí éry skupiny B ze všech nejvíc, a dá se porovnat jen s málo kterým zvukem ( snad tréninková Volva pro Team Ford WRC mají trochu podobný zvuk ). Zde jsem mohl tento zvuk slyšet poprvé naživo, a stálo to zato.

Zpět ale k jádru věci. Mezitím, co jsem se snažil namontovat do vozu kameru pro záznam, Dáda mi domluvil svezení po skončení závodů. Čas se krátil a já přemýšlel, jaké to asi bude svezení v mém nejoblíbenějším soutěžním voze vůbec.

Po finále závodů přišla má chvíle, navíc svezení bylo svoleno přímo na trati autoskijoringu, takže už jen nasadit helmu, připoutat se 5ti bodovými pásy a vyrazit na trať.

Vyrážíme na start, kde zastavujeme, a jde se na věc. Audi zrychluje na sněhu neuvěřitelně. Zvuk motoru a turba uvnitř vozu je nádherný. To už ale jedeme smykem první lehčí zatáčkou, která auto směruje do krátké rovinky před druhou ostřejší pravou. Na výjezdu těsně sněhové bariéry, neskutečná a přesná práce řidiče, a znovu zrychlení, které mě i na této sněhové trati tlačí do sedaček pořádnou silou. Auto se tváří, jakoby bylo připraveno na vše, a stejně to vypadá i uvnitř. Skok. Auto letí a ukrajuje tak kus trati vzduchem. Další zatáčky jsou hrou volantu a umění. Auto se krásně směruje do zatáček a s líbezným zvukem z nich vyjíždí. Na rovinkách mne čeká zrychlení, a před další zatáčkou cítím malý strach, který mne trochu hlodá. Dámy a pánové, na krátký okamžik, a poprvé v životě jsem se v autě bál. Strach ale hodně rychle střídá nadšení z krásně projeté zatáčky a těším se už na další. Asi jsem se smál nebo říkal, jak je to super. Rozhodně jsem ale byl z jízdy tolik nadšený a překvapený, až mi bylo líto, že jízda pomalu bude končit. Ještě však nekončí, ještě pár okamžiků a několik zatáček....

Tímto bych velice rád poděkoval Rudovi Mlejnkovi, Jirkovi Ulipovi, celému Teamu okolo tohoto vozu a Dádovi, jelikož se mi díky Vám, pánové, splnil sen.

Mousse