Část první

Bylo to za onoho času.

Jednoho červnového, deštivého a větrného dne, že bys ani psa nevyhnal, přemýšlím, co s načatým dnem poté, co jsem po smysluplné a vyčerpávající práci dorazil ze zaměstnání domů. Podívat se na stránky CRF a něčím tam přispět se mi jeví jako nejlepší volba. Zapínám svůj stařičký notebook značky Toshiba s rozlišením monitoru 1024 x 768 pixelů a Pentiem IV 2G, za který mi Cetko neustále nadává, abych ten krám shodil se schodů a jal si koupit něco pořádného, aby kvůli mně nemusel neustále omezovat formát naší klubové webové stránky, na což ale stejně kašle, neboť polovina displejů je ve formátu větším. Zatímco se můj miláček láduje, přemýšlím, jak se asi vede našemu předsedovi Chachinovi, kterému se zrovna včera památného to dne léta Páně šestadvacátého června roku dvoutisícího sedmého narodil synek David alias Šášínek alias Chachínek. Jeho vstupní TTD (takticko technická data pro ty, kteří nebyli na vojně) 3,9 kg a 51 cm dávala tušit, že ho musel tatínek pořádně zalít, a tím pádem ho dneska musí asi pořádně bolet hlava.

Zrovna se chystám napsat něco duchaplného, když vtom…….

Někdo zvoní! Belhám se ..sátnickým krokem ke dveřím. Za nimi stojí pošťák a v ruce psaní. Podává mi ho a já vidíc obálku s modrým pruhem, začínám tušit něco neblahého. Copak jsem asi provedl? Loučím se s pošťákem a s obavami prohlížím obálku. Naštěstí mi nepíše městský úřad, takže o pokutu nepůjde, ale státní notář. Co to? Že bych něco zdědil?

Třesoucími se prsty pomalu dopis otvírám a v něm čtu jen krátké sdělení, že se mám dostavit toho a toho na státní notářství k projednání pozůstalosti po mém zemřelém příbuzném, o kterém jsem neměl ani tušení.

Určeného dne se tedy hodím do gala. Ze šatníku vyberu nejlepší džíny, jen rok staré, a bílé, optimistické tričko Czech rally fans, ať je vidět, že někam patřím. Na nohy oblíbené Prestige a pln očekávání opouštím domov a vydávám se vstříc nadějím.

Pan státní notář mě přivítal a po několika zdvořilostních frázích se jal ozřejmit mi účel mého předvolání. A tak se dozvídám, že jistý J. R. Ewing, americký multimiliardář a naftový texaský magnát mi jako jedinému žijícímu příbuznému z desátého kolena odkázal veškerý svůj majetek, čítající naftová pole v Texasu, dvě rafinerie tamtéž a k tomu návdavkem několik tankerů v celkové hodnotě mnoha miliard dolarů. Dále vysvětluje, jak se stalo, že jsem se stal jediným generálním dědicem. Ewingové pořádali na své farmě South Fork rodinnou oslavu k výročí devadesátých narozenin Džejára, stařešiny rodu, který však oslavě nebyl osobně přítomen. V té době totiž dlel na lůžkovém oddělení Wilshire Memorial Hospital v Dallasu, kde se zotavoval ze šoku, který utrpěl, když mu jeho advokát předložil seznam všech příbuzných, kteří po něm budou dědit. Rodinné oslavy se tedy účastnil jen prostřednictvím video telemostu. A jak už to na takové americké párty bývá, bez grilování to nejde. Velké množství lidí a okolo mnoho bez dozoru pobíhajících dětí nahrálo, že události neodkladně dostaly dramatický a tragický spád. Malý J.R. IV. se společně s ostatními dětmi nudil, a tak si založili za barákem soukromý ohníček, že si na něm ogrilují pár sosidžů. A jak už to na takové "naftové" farmě asi bývá, všechno je tu na plyn nebo naftu. Dětský ohníček v blízkosti zásobních tanků vykonal své, a tak celý South Fork vyletěl do povětří i se všemi příbuznými. South Fork už tedy zdědit nemohu, protože neexistuje. Zanedlouho po této události umírá i J.R. senior, ale ještě před tím pověří právníky, aby se poohlédli po nějakém to dědici, když všichni ostatní odletěli neznámo kam. Ti zřejmě nasadili výkonnější počítače než je moje Pentium IV 2G a výsledkem jejich snažení bylo, že našli mě.

S očima navrch hlavy vyděšeně hledím na notáře a hlavou se mi honí, co já malý český človíček zvyklý žít skromně se svými tisíci Kč budu s těmi miliardami USD dělat. Takřka bez hlesu opouštím notářovu kancelář jsa neschopen jediného slova. Zpáteční cestu domů jsem absolvoval, ani nevím jak. Přede mnou mlha, za mnou mlha. Jako ve snách vcházím do dveří svého bytu a tam už netrpělivě čeká celá rodina.

"Tak co?", ptá se hned žena a já odpovídám:"Všichni si sedněte! Musíme se poradit." Začínám rodině vyprávět všechno, s čím mě seznámil notář. Otevřená ústa všech svědčí, že je nenadálá zpráva o našem vzdáleném příbuzném překvapuje, stejně jako mě. Otvírám tedy diskusi na téma: Co s ním? Tedy dědictvím.

První se ujímá slova dcera oznamuje mi, že jsou s jejím milým spokojeni s tím, co mají. Několik omšelých Opelů a malá komůrka v domě jeho rodičů jim prý k životu stačí a žádné naftou smrdící dolary nepotřebují. Syn se nenechává zahanbit a jako pomalu končící student ČVUT prohlašuje, že na svoje živobytí a nějakou tu chaloupku v Praze si hravě vydělá, neboť už mu hodilo lana několik světových firem a o petrodolary také nestojí.

Na řadě je má žena. Povídá:"Táto, už je nám padesát a život máme skoro za sebou. Na co jsou nám dolary? Když jsme je neměli celý život, nebudeme je potřebovat ani po jeho zbytek. Až nebudeme moci, postará se o náš blahobyt stát v čele s neomylnou vládou a náš důchod nám vystačí na slušný život a i na nějaké ty tři, čtyři výlety k moři ročně a jednu malou Oktávku za tři roky. A tam, kde nebude stačit stát, zaskočí jistě rády naše milé děti. K čemu by nám tedy ty krvavé dolary byly?"

Přiznám se, že jsem z toho zmaten, a znovu vyzývám rodinnou radu, aby se ještě jednou zamyslela a vymyslela, kam by se ta hora zelených papírků dala udat. Dusnou atmosféru proráží manželčin výkřik: "Dej to na český rally sport!" Ani nevíte, jak se mi v té chvíli ulevilo! Konečně je tu nápad hodný mé vzdělané paní, smělý nápad, který definitivně rozvlní stojaté a smradlavé vody světového kolotoče WRC. Světe třes se! Češi jdou na to!

Nápad byl jednohlasně přijat a já děkuji rodinné radě za moudré a rychlé rozhodnutí. Delší nejistota, co s penězi, by mi asi na klidu nepřidala. Realizace celého projektu se s dovolením rady ujmu sám. Zbývá tedy jen vymyslet a zpracovat celý projekt CRF RT. Budoucího Czech Rally Fans Rally Teamu.

Část druhá

Stavba týmu

Když už máme vtrhnout do světové rally, tak to musí být jako uragán, který všechno smete. Dávám si dohromady základní představu o CRF týmu. No, budou by to vlastně týmy tři.

Bílý tým pod vedením Chachina vytvoří posádky Kresta - Gross a Valoušek - Hrůza.

Modrý tým pod vedením Cetka pak Kopecký - Schovánek a Prokop - Tománek

Červený juniorský tým, který si dovolím koučovat sám, bude ho tvořit posádka Matějovský - Dresler.

Jak jste si ráčili spočítat, celý tým bude tvořit pět posádek. To znamená pět soutěžních aut a spoustu doprovodu. Bude tedy potřeba vyřešit otázku efektivní dopravy techniky a týmu. Za tímto účelem se jeví jen jediné řešení, a to v nákupu a speciální přestavbě největšího letadla světa Antonov 225 zvaného Mria. Tento kolos s užitečnou nosností 250 tun může vyřešit všechny potřeby týmu naráz.

Horní palubu letadla přebudujeme na pohodlný hotel pro celý CRF tým. Dolní paluba bude sloužit pro přepravu veškeré potřebné techniky. V místech, kde letiště nebude příliš vzdáleno od centra soutěže bude celý tým bydlet v letadle. Tam, kde bude centrum mimo rozumný dosah letiště s sebou tým poveze potřebný počet luxusních rotelů. O celou ubytovací a stravovací část týmu se bude starat služba pod vedením hlavního hotelového managera Filipa. Cateringovou sekci povede Vea, se kterou bude úzce spolupracovat tak zvaný polní tým zajišťující stravování CRF v terénu. Ten bude tvořit Lexa se svým grilem a speciálním vozidlem s polní kuchyní a asistovat mu bude Jíťa. Hotelovou část povede Eliška a palubní obslužný personál povede David.

Vzhledem k mohutnosti našeho vzdušného obra bude potřeba zajišťovat i četné návštěvy a průvodcovské služby turistům dychtících po prohlídce letadla. Tyto služby si vezmou na starost Dusička s Erikou. K ochraně majetku a našich krásných hostesek stanovím jediného možného kandidáta Tomíka velitelem ochranné služby, kterou bude z větší části tvořit tým jižní sever s Aleanem v čele. Ti když se nalijí, tak z nich jde strach, a o to nám jde, že? Pro speciální účely osobního bodyguarda bude vyčleněn bouchač Jarlo. Součástí ochranného týmu musí být i protipožární ochrana. Tu svěřím našemu Hulícímu miminku Tomík1. Koho jiného, než kozla, udělat zahradníkem.

Nesmím zapomenout na neméně důležitou součást letadla. Tou jsou samozřejmě piloti. Vzhledem k psychickému zatížení stanovím dvě posádky. Obě se budou střídat vždy tak, že jedna poletí a druhá bude řídit nakládku a vykládku a při cestě zpět si své role vymění.

První bude tvořit Jirka GTI jako pilot a Dáda v roli copilota. Tu druhou pak Drifter s copilotem Štajnym. Kdo jiný, než tito chlapci, by se tak odpovědné činnosti mohl ujmout. Jen doufám, že si všichni čtyři uvědomí, že letadlo nemá ručku, a že se s ním nedriftuje.

Pro přepravu lidí v místě konání rally bude potřeba bus, o který se budou střídat Breaky a Folpi v roli řidičů a navigátorů. Podle mých dlouholetých zkušeností s nimi totiž nemůžeme nikdy zabloudit.

Jednu z hlavních rolí nově budovaného týmu musí samozřejmě mít PR manager, starající se o týmovou image a jeho propagaci v médiích a v neposlední řadě poskytující interview a řídící tiskové konference. Své schopnosti v tomto směru mnohokrát prokázal MrColin. Jeho gigantické eseje dokáží nadělat lidem díry do hlav, a proto ho touto zodpovědnou prací s největší pravděpodobností pověřím. Kdo jiný než on dokáže novináře natolik zmást, že nebudou vědět čí jsou.

Tak to bychom měli. Tým CRF je v představách pohromadě a zbývá jen dohoda s piloty. Vzhledem k tomu, že si kromě Kopejdy nikdo z nich už dlouho pořádně nevrznul, očekávám, že jednání o smlouvách budou rychlá s oboustranně jednoduchá.

Dávám dohromady realizační tým sestávající z mé maličkosti, Cetka a Chachina a vyrážíme za zdánlivě jednoduchým úkolem získat naši juniorskou posádku. Když se nám je konečně podařilo dát dohromady, dostávají naše představy první povážlivé trhliny. Jen co předneseme svou nabídku na celý seriál mistrovství světa s vozem WRC, poleje nás Petas studenou sprchou. "Svou světlou budoucnost v Technických službách Hlavního města Prahy bych za žádné WRCo nevyměnil. Jsem tam spokojen. Popelářské vozy a sypače jsou teď mé milované rally káry. Kam se hrabe nějaké WRCo. Ten výkon a krouťák za nic nevyměním." Dreslík hned dodává, že má o svém životě též jiné představy, než se honit po rally. Stačí mu sem tam se svézt na Evropě a jinak dává přednost studiu. Odcházíme z jednání jako opařeni. Tak to by nikdo nečekal.

Romana s Martinem zastihujeme oba dva v Jipocaru. Roman na naši nabídku reaguje překvapeně, ale přesto velmi klidně. "Já už jsem si své ve světové rally odjezdil a teď jsem spokojený s tím, co mám." Leštíce Prstovi nárazník na jeho cé dvojce nás tímto slušně posílá do háje. Martin sice říká, že toho v mistrovství světa tolik jako Roman nenajezdil, ale že jezdí jen pro radost a chce se naplno věnovat podnikání v rodinné firmě. Ani další naléhání a apel na popularitu rally v ČR jejich rozhodnutí nenalomí. Co to s těmi lidmi proboha dneska je, že už je nelákají ani peníze, ani sláva!

S obavami se přesouváme do sídla CRT, kde vládne rodinná disciplína. Byli jsme sice velice příjemně přijati. Všichni Kopečtí a Schovánkovi hýřili dobrou náladou, ale vyměnit stařičkou Fábku a rodinnou atmosféru týmu za perspektivu špičkového WRC auta a dostatek peněz na kompletní šestnáctidílný seriál nikdo z nich nehodlá. Budou se radši dále vozit s tím, co mají, a spolupracovat s továrnou na nové es dvoutisícovce. S tímto faktem nás vesele vypoklonkovali. Naše představy o velkém týmu CRF tak definitivně vzaly za své.

Už nám zbývá jen Valda. Náš kamarád a přítel. Ten nás přece nemůže odmítnout. Celou cestu do Otrokovic mlčíme. Namístě nás vítá Valdův od ucha k uchu zářivý úsměv. "Čau kluci! Co tady děláte?" A my že potřebujeme pilota pro celý seriál mistrovství světa. "Cože! Mě? Na to zapomeňte, kluci. Já už jsem toho rozbil tolik, že už na další ránu nemám chuť. Teď mám tady v garáži novou EVO devítku a s tou se budu už jen mazlit. Honičku mistrovství? Dejte pokoj! To už je stará historie. Teď už budu jezdit jen okolo baráku. Přijďte tak za pět let, třeba zase dostanu chuť." Loučíme se a on za námi ještě zavolá:"Pozdravujte kluky a hlavně Breakyho!" S díky slibujeme.

Cesta domů připomíná pohřeb a on to ve své podstatě pohřeb byl. Právě jsme se rozloučili s představou toho, jak Češi dobudou svět. Naplnila se jen jediná část představ, a sice ta, že jednání budou snadná a rychlá. Doma rodina okamžitě vytušila kolik uhodilo. Asi vypadám hodně zničeně. Znovu a znovu si opakuji už jednou vyřčené:"Co to s těmi lidmi je, že je nelákají peníze, které jim druhý vnucuje. Každý je spokojený s tím, co má a po ničem jiném netouží."

Quo Vadis česká společnosti?

Znovu zasedá rodinná rada a padá rozhodnutí se podivného dědictví vzdát. Nazítří si znovu oblékám rok staré džíny, černé tričko CRF, ať každý vidí, jak mi je. Obouvám si Prestige a chystám se ještě jednou navštívit notáře, když vtom ……

Opět zvoní!....

Budík!.....

"Táto, vstávej, musíš do práce!"