Historicky největší výprava Czech Rally Fans vyrazí z místa srazu ve Zličíně v neděli večer 11. května o devatenácté hodině. O zajištění našeho ubytování se již podruhé postarala CK Azzuro a stejně tak o trajekty pak Wecotravel. Na této stránce se s vámi budeme dělit o své denní zážitky z této "zámořské" cesty.

Neděle + pondělí 

Krásné, teplé a slunečné počasí vítalo účastníky zájezdu na Rally Sardegna v neděli večer na místě setkání u Tesca ve Zličíně. Nezbytné polepování aut a poslední nákupy spolu s rozdáním lodních lístků včetně pokynů na cestu ukončilo přípravy k odjezdu. Moose a jeho posádka se nemohli už dočkat a vyráží bez čekání na ostatní. Za nimi následuje Drifter se svou suitou a posléze i Hicks. Ostatní se pak na první postupný bod vydávají společně. Je jím rozvadovská pumpa, kde by nás měl očekávat poslední člen výpravy Filip a jeho spolucestující. Vše dopadlo, jak mělo. Filip je na místě, obdrží též rozpis trasy s pokyny a lodní lístek. Moose a Drifter jsou již někde v prachu. Vyrážíme. Cesta Německem a Rakouskem do dalšího postupného bodu v Brennerském průsmyku probíhá plynule. Provoz na dálnicích je minimální, a tak se kupodivu držíme pohromadě, ačkoliv jsme počítali s jízdou spíše individuální se setkáními v postupných bodech. Přejíždíme Brenner a Itálie nás vítá stále ještě vlídným polojasným počasím. Jízdu do dalšího postupného bodu trochu narušuje jen Chachinova posádka, i když ten byl tentokráte nevinen, kde se Petas rozhodl vyzkoušet všechna sociální zařízení, co jich po cestě je, neustálým žadoněním o mimořádnou zastávku. Nicméně ani oni se neztrácejí a u Verony nás opět dostihují během naší zastávky. Dalším postupným bodem je již cílové Livorno. Chachinovci se sice opět odpojují, ale nicméně všichni úspěšně nacházejí přístav, i když jsem jim do pokynů vložil maličko chybnou GPS pozici, za což se jim všem dodatečně omlouvám. Na místě již čekají Moose a Drifter. Následné čekání na trajekt vyplňujem planým tlacháním a hodnocením cesty, jako ostatně vždycky. Mírně zamračené nebe ještě nedává tušit, co nás v nejbližších hodinách čeká. Trajekt přiráží k molu, vyloží svůj náklad a pak se naloďujeme my. Vyplouváme přesně na čas v 8:15. Usazujeme se na bazénové palubě blízko baru, ale protože jsme dostali od společnosti Corsica Ferries bonus v podobě denní dvojlůžkové kajuty, postupně vyfasujeme klíče a odebíráme se po dvojicích na odpočinek. Příjemná je zejména sprcha a vlastní toaleta, čehož všichni využívají. Některým se podaří trochu se po probdělé noci prospat, některým, jako mně a Lexovi, nebylo dáno usnouti, nicméně odpočinek v leže byl příjemný i pro nás. Cestu provází silný vítr a ještě silnější déšť. Paluby lodě jsou vylidněny, jen jistá skupinka Čechu i přes nepřízeň počasí okupuje palubní bar. Všichni ostatní zalézají raději do lodních restaurací. Chvíli se bavíme vystavováním se silnému větru na nejvyšší palubě, což později zkoušejí i další cestující. Déšť postupně ustal a Golfo Aranci se přiblížilo na dohled. Přistávací manévr sledují všichni na vyhlídkových palubách. Vylodění probíhá rychle a my se spojujeme a společně jedeme do cestovní agentury Velamar k vyřízení nezbytných formalit k převzetí ubytování. V agentuře si nás vyzvedávají zástupci z místa ubytování. Společně s nimi pak jedeme převzít apartmány. Převzetí provází trochu zmatků, když se nás personál snaží nacpat do pěti apartmánů, přestože jsme jich zaplatili šest. Důrazné ne, však ukončilo jakékoliv dohady a šestý apartmán se našel. Předávání se však neobešlo bez emocí, neboť se ukázalo, že deklarované druhé ložnice jsou vlastně jen předsíně, do kterých jsou umístěny patrové postele s minimem prostoru a bez odkládacích míst. Dusička dávala najevo tak hlasitý odpor, že jsem si jakožto organizátor připadal jako hříšník těsně před ukamenováním. Nakonec se všichni ubytovali, ale míru pominutí vášní si doposud netroufám odhadnout. Již během přenášení věcí z aut do apartmánů začíná opět pršet a prší celý večer. Místní restaurace deklarovaná, jako neprovozující a uzavřená je otevřená a provozující. Bazén deklarovaný jako neprovozující až do června opravdu neprovozuje a personál ho nehodlá napustit ani přes Hicksovo naléhání a příslibu, že si to zaplatíme. Krásnou zahradu, která obklopuje apartmány si zatím nikdo neprohlédl. Kdo by tam ostatně v tom dešti brouzdal. Večerní činnost se zúžila jen na kolektivní stolovou zábavu, která dalších komentářů nepotřebuje. Nastalá noc nepřináší nic nového, a tak provazy deště padají stále dál. Ráno nelze konstatovat nic jiného, než, jak praví klasik, že: „Chčije a chčije.“ Jaký bude úterní program těžko odhadnout.

Úterý

„Trhni si lopatkou, blbečku“, a „kde je těch 240 Euro“, jsou hlavní výroky dnešního dne, které si pamatuji. Ten první byl určen mně a ten druhý Cetkovi. Já jsem si ho vysloužil za svůj deklarovaný odpor ke grilovanému kuřecímu masu a upřednostnění prasátka. Cetko výrok vyslechl naprosto nevinně během zaslouženého spánku. Kdo je autorem těchto výroků? Radši nevědět. Jinak den jako vystřižený z nejhoršího snu. Déšť střídá slejvák od rána do noci. Zima, jakou asi na Sardinii dlouho nikdo nepamatuje. Namísto plavek oblékáme bundy, zatápíme přímotopy a sledujeme předpověď počasí v televizi. Po Olbii mají napilno hasiči čerpající vodu ze zatopené kanalizace a jízda autem místy znamená dilema vjet do té obrovské louže, či nevjet do té obrovské louže. Pokus podívat se do servisu skončil u brány. Zatím je vstup zakázán. V této neutěšené atmosféře se skoro všichni rozhodují, že se pojedou podívat na seznamovací jízdy na RZ 9 a 12. Protože se žádné auto ne a ne objevit, píše tedy Cetko Honzovi Tománkovi, kdy ji budou najíždět. „Až zítra,“ zněla odpověď, a tak se zklamaní fandové vracejí zpět na základnu. Ještě, že nejsem škodolibý. Této výpravy jsem se totiž nezúčastnil. Vyrazil jsem namísto toho s Lexou na pláž smočit si znavené údy ve slané vodě. Již několik hodin před tím moře úspěšně vyzkoušeli Sinerek s „jistou dámou“ a moc se jim to plavání líbilo. Jen nechápu, proč tak činili oblečení, ale to asi proto, že voda byla ještě docela chladná. Večer se nesl ve znamení velkého grilování, kterého se ujal sám předseda Chachin a nutno podotknout, že se ho zhostil nanejvýš profesionálně. Soudě podle toho, že se po grilovaných produktech jen zaprášilo, asi nikdo neměl výhrady k jeho výkonu. Sice něco mlel o tom, že značnou zásluhu na tom měla i ona „jistá dáma“, kterou radši nebudu jmenovat, aby ji tatínek nehuboval, ale my chlapi víme své, že? Na zítřek je naplánováno zajet na najíždění RZ 17 a já se opět trhnu a pojedu lovit nějaké geokešky, když už jsem konečně tady. Den skončil a my očekáváme, že středa se probudí do alespoň trochu vlídnějšího rána. Středa Konečně probuzení do slunečného rána. Ještě se sice po obloze honí poslední zbytky dešťových mraků, ale ty během dne definitivně mizí, a my se dočkáme azzura. První skupina vyráží na RZ 17 sledovat poznávací jízdy a druhá se vydává lovit kešky po severním pobřeží. Po návratu všichni hodnotí uplynulý den jako velmi podařený. První skupina se skupinově bavila na blízké pláži včetně koupání a druhá počnouce v překrásném místě Santa Teresa přes 360°vyhlídku Vecchio Faro, odkud jsou vidět ostrovy v úžině mezi Sardinií a Korsikou i Korsika sama a okolní hory, až po Sorgente, údajně studánka s nejlepší vodou na Sardinii, kam se pro ni sjíždějí lidé ze širokého okolí. Jedinou ztrátou dnešního dne bude asi koupel Chachinova telefonu v mořské vodě, po které se již telefon nevzpamatoval.