Již na Valašské rallye jsme se s Lukášem Pondělíčkem dohodli, že se spolu svezeme i na rally Šumava.

Tato tradiční česká soutěž, byla pořadateli neobvykle posunuta do půlky dubna a dalo se tak čekat spíše jarní počasí. Změn doznala i stavba trati. Soutěž měla centrum tradičně v Klatovech a tvořilo ji 16 rychlostních testů o celkové délce 213,63 km. Celková délka soutěže pak byla 721 km.

Pořadatelé naplánovali seznamovací jízdy již od úterý, což pro mě znamenalo vyrazit na soutěž o den dříve, než obvykle. Seznámení s tratí soutěže dopadlo dle předpokladu dobře. S Lukášem jsme udělali pár větších změn ve stylu rozpisu a čekali, jak se osvědčí v ostré jízdě. Při tréninku se všecko zdálo naprosto v pořádku. Další změnou, kterou pořadatelé přichystali pro posádky, byla technická přejímka přesunutá z tradičního pátku, na čtvrtek odpoledne. Přejímky proběhly v pohodě. V pátek jsme ráno natrénovali Čínov a čekali na start.

Startovali jsme 15:48 z Klatovského náměstí, jakožto poslední posádka startovního pole. Následoval servis v nedalekých Janovicích a následně start Klatovského okruhu. Určitě by pro posádky bylo lepší, kdyby se z klatovského náměstí jelo rovnou na okruh. Rz proběhla v poklidu, kdy nás jen trochu zbrzdil s poruchou jedoucí Kulhan, přímo v ideální stopě. Po okruhu následoval dlouhý 60km přejezd do okolí Jinína, kde se nacházel druhý servisní areál. Celá letošní Šumava byla „ozdobena“ několika dlouhými přejezdy. Ti co v závodním autě někdy jeli, určitě ví, že to není žádný med. Po příjezdu ke startu druhé rz jsme zjistili, že po nehodě posádky Landa – Škaloud je „rychlostka“ zrušená. Tak tedy objízdnou trasou pokračujeme na třetí rychlostní zkoušku. Tam nám opět oznámí, že je zrušená, tentokrát po velké nehodě posádky Gavlák – Hůlka. Zase objízdná trasa. S Ponďou jsme si řekli, že to máme trénink, jak někdy v budoucnu pojedeme jízdu pravidelnosti . Pátá rychlostní zkouška startovala podle plánu. Konečně jsme se svezli. Zjistil jsem, že máme stejně jako na Valašské rally problém ve „vracákách“, kdy jezdíme po škarpě, po poli, nebo točíme krásné hodiny . Jinak to bylo v pořádku. Těšili jsme se na další rz, ale jak už se stalo tradicí, tak i ta byla po nehodě zrušená. Z první sekce jsme tedy v závodním tempu jeli pouhé 2 rychlostní zkoušky. Druhou sekci, jsme již odjeli celou, kromě tradičních problémů ve „vracákách“ jsme měli pouze jednu větší „krizovku“, kdy se Felda po předku svezla na vyházené šotolině a mířila si to na dva stromky. Na poslední chvíli si to rozmyslela. V pohodě jsme dorazili do servisu. Konec první etapy byl zase „vyšperkován“ 60km přejezdem zpět do Klatov, kde jsme odevzdali auto do UP někdy po jedné hodině ranní, na 33. místě absolutně a 4. ve třídě A6.

V sobotu se hned z rána jela 25 km dlouhá rychlostní zkouška vedoucí z Věckovic do Kdyně. Tato rz byla opravdu ozdobou soutěže. Odjeli jsme ji naprosto bez chyby a jízdu jsme si užívali, stejně tak jako následující zkoušku. Letos poprvé zavítala rally Šumava do Plzně, kde se jela městská okruhová zkouška. Které předcházela „přejezdová“ polokruhová rychlostní zkouška startující v obci Kámen. Charakterem velice rychlá. Hned v prvním okruhu v jednom náročném odbočení Ponďa opět předvedl svůj trik s ruční brzdou. Opravdu povedený průjezd, škoda jen, že čumák feldy zase mířil do protisměru rz . To už jsem vážně začal uvažovat o omotání ruční brzdy ostnatým drátem. Zbytek rz už jsme jeli v pohodě. Trať vedla i kolem kafilérie, odkud se linul pěkný zápach „grilovaného“ masa. Ke konci zkoušky jsme ještě naučili “ feldu“ skákat přes horizont. Před okruhovou zkouškou proběhlo ještě přeskupení, kde jsme se občerstvili „lahodnou“ bagetou a Redbullem od krásných slečen . Rychlostní zkouška v plzeňských Štruncových Sadech mě teda vůbec nebavila, bylo to samé odbočení mezi patníkama, navíc zabezpečení rychlostní zkoušky, kdy jsme brzdili z velké rychlosti do odbočení proti lidem, kteří stáli v únikové zóně nebylo moc příjemné. Jak se již stalo na těchto závodech zvykem, Ponďa opět pobavil diváky, tentokrát průjezdem místními tůjemi . Zbytek sobotní etapy už byl bez většího dramatu, při každém odbočení jsem ho varoval, před používáním ruční brzdy s takovou razancí, jak to doposud dělal. Vyvarovali jsme se chyb a v pohodě a poklidu dorazili do cíle na 22. místě absolutně a 3. ve třídě A6. Jsem také rád, že změny v rozpisu, které jsme před Šumavou provedli, se osvědčily.

Osobně si myslím, že by se pořadatelé do příštích ročníků měli zamyslet. Zejména v oblasti zabezpečení rychlostních zkoušek. Není opravdu nic příjemného brzdit z maximální rychlosti proti houfu lidí stojících v zakázaném prostoru. Stejně tak i diváci by si měli uvědomit, že stát se může cokoliv, něco praskne a jezdec už s autem nic neudělá. Rychlostní průměr na některých rychlostních zkouškách byl taktéž zarážející. V neposlední řadě, by to chtělo soutěž nějak zkompaktnit. Přejezdy jsou opravdu velké.

Zdroj: Pavel Dresler, www.dresler.cz