Tak nějak jsem tajně myslel, že bych se závodů v okolí Hořovic mohl zúčastnit aktivně ale bohužel můj Renault není zdaleka vpořádku. Vydal jsem se tedy s přítelkyní jako divák a fotograf v jedné osobě.

Vyjížděl jsem v pátek ve 22.15 směr Komárov, kde byl ubytovaný jezdec Jarda Lízner, držel nám místo na pokoji, a tak po cestě, která trvala asi 2,5 hodiny jsme mohli ulehnout. Cesta do Prahy, vzhledem k výstavbě dálnice Hradec Králové - Praha je velmi rychlá, škoda jen cca 30km úseku před Prahou. Tomu se snad nedá říkat dálnice ale panelka, chudák auti. Kousek za Prahou jsme zastavili na benzině a zjistili velkou kumulaci kumul....naštěstí usoudily, že jejich služeb nebudu potřebovat a ani ke mě nelezly.

Noc z pátku na sobotu.... hrůza, Lucinka se na mě mačkala (to bylo příjemný), ale Jarda i jeho co-pilot neuvěřitelně chrápali, a tak jsem se vůbec nevyspal. Budíček byl v 06:30, krátké prostudování map ve kterých jsem se vůbec nevyznal a cesta na hořovické letiště, kde byla umístěna servisní zóna. Zde jsme se od Jardy odloučili a jeli na start RZ2. Po krátkém bloudění jsme přijeli přímo na stopku... a při parkování se mi podařilo do ni nacouvat a zbořit ji. Naštěstí zde přítomní pořadatelé to brali sportově a ani mi moc nevynadali.

Vybrali jsme s Lucinkou odbočení z úzké uskákané cesty na úzkou, ale neuskákanou. Od startu cca 2km, no cestou jsem musel vyndat fotoaparát z futrálu, protože Lucinku chytla houbová manie a po 200 metrech se mi futrál začal plnit houbami. Námi vybrané místo bylo docela pěkné, rychlé průjezdy, krásná práce s ruční brzdou u většiny, komu se nepovedlo, zůstal stát naštorc... Po průjezdu asi 30 vozů byla větší mezara, ve které jsme se přesunuli do levého rychlého odbočení, zde jsme sledovali zbytek závodního pole.

Na druhý průjezd jsme šli do lesa, kde se skrývalo velmi mnoho krásných dlouhých zatáček a zde vynikla hlavně schopnost závodníka napsat si rozpis a bylo zde krásně vidět nastavení aut. Někteří závodníci extrémně uskákané vozidla, někteří naopak velmi měkké.... ale pro oko moc moc pěkné.

Na třetí průjezd jsme se přesunuli na RZ9 k druhému retardéru a neudělali jsme chybu. Fotky sice nic moc ale o to větší zážitek. Byl zde dlouhý cca 500m přílet, se kterým mělo mnoho posádek problémy. Hledání brzdných bodů bylo pro některé jezdce příliš těžké, a tak zde byly k vidění průjezdy skrz mléko, proražení jednotlivých pneumatik atd.... Po projetí posledního auta jsme se přesunuli do servisu, kde byl už Jarda. Pomohli jsme mu složit stan a po rozloučení jsme vyrazili směr Náchod.

Shrnutí :

Amatéři jsou amatéři, to nasazení je zde úplně cítit a absence koní je zde nahrazena skoro až jízdou za hranou. Krásně to vedli oba řidiči Toyoty, nádherné byly průjezdy Mini, Trabantů a mnoho jiných, opravdu klobouk dolů Páni Řidiči.