Zhruba dva týdny před startem rally jsme se s Dádou dohodli že bychom na Hrádecko mohli vyrazit. Zatím jsme byli tři (já,Dáda a Lucinka), čekal jsem ze strany ostatních z CRF větší ohlas či účast, ale mýlil jsem se. Už týden před soutěží na mě začala doléhat „před rallyová horečka“a já pátral po mapách, různých výpiscích , předstartovních názorech a pocitech a každým dnem jsem se začínal těšit víc a víc. Vzal jsem na sebe zátěž ohledně výběru RZ a pozorovacích míst. Nic těžkého to nebylo, hlavně proto, že mám slabost pro šotolinu a tím pádem se výběr toho správného místa dost omezil. Den před naším odjezdem píše Dáda, že prý s námi pojede Driftík, takže nebudeme sami. Večer se mi příjemně usínalo. Vše bylo domluveno, místa vybrána, batoh sbalený, nebylo se čeho bát. Odjezd od nás byl domluven na 7. hodinu ráno. Vzhůru jsem byl už v 6 a natěšený jsem čekal na Dádův telefonát. Po 6té hodině zvoní telefon, volá Dáda, že Driftík (nevím jestli si Driftíka spletl s Jirkou a nebo měl Smyk opravdu v plánu vyrazit s námi) nejede, ale místo něho se objeví Jirka GTi se svou nádhernou Imprezou. Potěšilo mě i Dádovo oznámení, že jedu s Jirkou na sedadle smrti.

V 7 byli všichni tři u mě a po kraťoučké rozmluvě jsme vyrazili směr Horní Sedlo, kudy vedla 1.RZ. Po obtočení kolem autobusové zastávky se mělo vjíždět do lesa na šoto. Cesta příjemně ubíhala a před 8. už jsme byli na místě. Překvapilo nás zjištění že se posádky kolem zastávky netočí avšak odbočují L5 do úzké přímo do lesa. Dáda od jeho známých krajanů za pěkný úsměv dostal program rally a my jsme už po chvilce vyrazili směr šotolinkaJ Zatím to byla hodně uskákaná a nebezpečná pasáž lesem bez nějak moc zajímavých míst. Ušli jsme kus cesty když se před námi ukázala L4 s kládami okolo a bez jakéhokoli pořadatele. Bylo dobojováno. Usadili jsme svá těla na hromadu klád a kochali se krásnou přírodou do které výborně nezapadala Německá továrna a Polská těžební věž na dalekém kopci. Pořád proudily davy lidí a naše místo se začínalo plnit. Už už projížděli „předskokani“ a počasí nám o sobě dalo poprvé pořádně vědět. Tentokrát spadlo jen pár kapek, takže se alespoň tolik neprášilo. Hned první auto nechalo u klád, na kterých jsme seděli zadní nárazník a rozevlátý průjezd naznačil, že nuda nebude. Bohužel se o zábavu nepostarali jen projíždějící posádky, ale i černé mraky, které se začali formovat nad Německem a po deštíku i všudypřítomné blátíčko. Jako druhý přilétl Karel Trněný, který nic moc nepředvedl. Po něm se zdáli začal ozývat ohromný řev a každý už tušil, co se právě žene. Nebyla to bouřka, ale Porche 911 GT3, Olaf přilétl ohromě rozevlátý a nezbylo než jen koukat s otevřenou pusou. Auto je to nádherné a ten zvuk…Další Lancery svůj standard. Sem tam někdo ukázal něco rozevlátějšího. Dvoukolky byly jasně agresivnější a bojovnější (možná je to tím zvukem). Projela ještě řada aut, potom byl závod pozastaven kvůli havárii. Začalo pršet a dav lidí v očekávání, že to bude další přeháňka, vzal útokem blízký les. Po chvilce kolem po trati projela sanitka, prý je posádka OK, jen je vzali na pozorování, už nás nebavilo stát pod stromy, a tak jsme se vydali zpět. Závod se znovu rozjel, všude bylo plno bláta, vody, kamenů a všeho možného i nemožnéhoJ Pořád pršelo, naše oblečení sálo vodu a byli jsme už slušně promočení. Jen Jirka se smál, měl totiž s sebou pláštěnku. Už z dálky jsme viděli žlutou Felícii, která byla solidně pobouchaná a na první pohled bylo vidět, že svůj souboj se stromem prohrála. Pořád pršelo, na trati bylo pěkné blátíčko a po projetí každého vozu jsme dostali menší, někdy i větší spršku. Vypadali jsme celkem zajímavě a jen Jirka se pořád smálJ Zůstali jsme v rychlé pravé s kopce, kde jsme schytali další spršku bláta od našeho kamaráda z CWC, Jardy Líznera. Velmi pěkně jeli jak historici, tak i kluci z poháru mládeže, kterým já osobně moc fandím. Přestalo pršet, vysvitlo sluníčko a my se vydali ven z lesa trošičku oschnout a připravit se na další průjezd touto RZ. Zůstali jsme na odbočení z asfaltu na šoto. Nebylo to tu zase až tak špatné, krásný průjezd předvedl Karel Trněný. Já osobně jsem ho tímhle stylem zatáčku projet nikdy neviděl. Nafotil jsem pár fotek, pokoukali jsme ještě na pár aut a už byl čas říct tomuhle místu pá pá.

Pro nás byla na řadě RZ číslo 5. Cesta byla v klídku, nebloudili jsme a dokonce i počasí ukázalo, že umí být příjemné. Na našem dalším fleku na nás měl čekat skok a po něm kosa. Dojeli jsme včas. Na místě bylo už celkem dost lidí a příjemně překvapil i stánek s naším starým známým z CWC. Klobása 40+křen za 5. Na to se nedá zapomenoutJ Po občerstvení jsme lehce obhlédli místo, skákat by se opravdu mohlo, ale já a Dáda nejsme zrovna vyznavači úzkých kos, které už nás jaksi neberou. Od pořadatelů se k nám dostala informace, že je start posunut cca o půl hodiny, proto jsme se s Dádou vydali na obhlídku tratě dál po směru. Jirka a Lucinka zůstali na místě, na sluníčku a s kafíčkem v ruce. Hned o kus dál bylo něco pro nás. P56 na šotolině, to bylo ono. Kousek dál byl horizont a za ním rychlá pasáž s L2 s kopce mezi břízkami. Lahoda pro oko, taková místa mám rád. Dáda zaujal místo na hromadě hnoje a já se vydal zpátky pro zbytek naší výpravy. Jirka pořád dokola hlásal, že pokud začne pršet, jede domů. Zatím bylo krásně, ale nad Německem se to zase začínalo mračit. Máme to ale sousedyJ Už už tu byl „Brouk“ s „Myšákem“, za ním další „nuly“a čekalo se na prvního ostrého závodníka. Orsák prolétl P56 nádherně a rychle, Karel to samé a zdálky se ozýval zase ten nám už známý, brutální řev. Olaf to na výjezdu nezvládl, přetočil Porche a já měl pěkné videikoJ S bravurou se na poli obrátil a už byl pryč. Ten zvuk mi zní v uších ještě teď. Trochu to připomínalo autokrosové 4litry, prostě nádhera! Z lesa se vyvalil Chryby s foťákem, ale k jeho smůle bez vesty a místní pořadatel nemohl pochopit, že vest bylo málo a musí mu stačit kartička, dokonce začal do Chrybyho strkat, a tak to pan fotograf vzdal a podle hesla: „moudřejší ustoupí, odešel do povzdálí. My jsme se po pár autech přesunuli pod horizont, kde byl krásný výhled dál po trati. Zde se ukázalo, kdo se nebojí a podrží. Trošičku sprchlo, ale tentokrát nic velkolepého, naštěstí. Zafandili jsme mlaďasům a pětka byla u konce. Zůstali jsme zde i na další průjezd touto RZ a zároveň poslední pro nás. Šlo to rychle a za chvilku už tu byl Štěpán. Zběsile jsem mával a potěšil mě zablikáním a zatroubením. Nevím jestli kvůli tomu, že jsem nestál zrovna bezpečně, nebo kvůli tomu, že mě zdravil, ale nebudu o tom přemýšletJ Jak říkám, šlo to rychle, prolétl Orsák. Od rána pořád bez nárazníku, který u těch klád leží možná doteď. Po něm Karel, Olaf s Poršákem a zbytek sprintové špičky.

Pomalu jsme se přesunuli k autům. Jirka už to balil, tak jsme se rozloučili, vynadali mu za počasí, které přivezl a odebrali jsme se shlédnout skok a kosu. Pár borců si opravdu skočilo. V kose se našli i nadšenci, kteří si radši couvli, než aby zatáhli rukavici. Rychle to uteklo a my už seděli v autě a plni zážitků z dnešního dne se hrnuli směr Liberec, Rychnov a Malá Skála. Na Skále pro mě cesta končí. Loučím se s Dádou a Lucinkou a celý hnědý ale šťastný utíkám domůJ

Po odbahnění a najedení uléhám a upadám do říše snů plné brutálního řevu Olafova PorcheJ

Rally zdar!!!