Svou Deltičku Integrale jsem si vlastně už předloni kupoval hlavně s tím, že se s ní vyřádím pořádně v zimních podmínkách. Navnadila mě hlavně nádherná zima se spoustou sněhu na přelomu let 2005 a 2006. Autíčko jsem si pořídil na podzim roku 2006 a těšil se na opakování sněhových podmínek z předchozího roku. Ale ejhle, zima byla na blátě a bez sněhu a tudíž jsem si autíčka na nezpevněných sněhových cestách užil všehovšudy asi 3 hodiny, když napadlo pár centimetrů sněhu jednou večer. Jezdil jsem asi do půlnoci, protože mi bylo jasné, že je to možná jediný sníh tu zimu. A taky byl. Tak jsem se rozhodl dát auto trošku do pořádku, co se estetické a technické stránky týká. Pořídil sem pořádná kola a kvalitní obutí, místo seriových sedaček Recaro se namontovaly sice použité, ale kvalitnější trubkové skořepiny Sparco. Jelikož motor již nebyl v takové kondici, v jaké by měl být, začalo se šetřit na repasi. Další bolestí byl pravý přední tlumič, který začal téct. Na autě byly tlumiče Koni Sport, proto jsem pořídil na předek nové, stejné značky. Po zběžné prohlídce všech čepů a stabilizátorů bylo jasné, že i ty musí být nahrazeny novými. Do toho začal foukat výfuk tam, kde nemá, takže následovala výměna vlnovce a zavaření nechtěné dírky.

Pak následovala poměrně dlouhá doba, kdy se na autě nic nedělalo, protože nebylo stále dostatek financí na repasi motoru, takže se jen jezdilo. Loni koncem léta už bylo něco našetřeno, tak jsem se dohodl s člověkem, kterému sem měl auto svěřit na „operaci srdce“na termínu a přibližné ceně a nechal sem ho pracovat. Termín se trošičku protáhl z důvodu špatné dostupnosti některých dílů, ale věc se podařila a auto „vstalo z mrtvých“. Domluvili jsme se na zajetí a následné výměně oleje a seřízení a jelo se domů. V rámci zajíždění se mi pak hodilo, že jsem si dojednal celkem výhodný obchod, když jsem svá původní 4 obutá kola z Delty vyměnil za šroubovaný ochranný rám Heigo +malý doplatek. Tak jsem si jeden den udělal výlet do Valašského Meziříčí a dovezl si zmiňovaný rám i s homologací (bohužel ale jen s německou). Nějaký ten kilometr se pak ještě najel. Pak se vyměnil olej a já mohl postupně začít zrychlovat a těšit se na nějaký ten amatérský závod, který jsem měl v plánu…

Zrovna se blížil termín „Silvestrovských Hoškovic“ a věděl jsem, že se chce zúčastnit více známých, tak sem se rozhodl jet také. Trénink proběhl bez problémů, ale problém nastal při první měřené ostré jízdě, kdy prostě vypovědělo službu turbo. Jelikož jsem se s tím ještě nesetkal, tak jsem nevěděl, kde je přesně příčina. Na místě se oprava nezdařila, tak jsem klidnou jízdou dorazil domů a po konzultaci se svým mechanikem jsem se dozvěděl, že nebyl kvůli zajíždění dotažen obtokový ventil turba. Jelikož na druhý den mělo být na letišti v Dlouhé Lhotě „Klouzání s Blahoutem“, na které jsem již byl přihlášený, a na které jsem se těšil, potřeboval jsem turbo zprovoznit ještě ten den. Tak jako ke všemu na motoru, i k tomuto ventilu byl přístup „jak k penězům“, takže po dlouhém snažení (a nadávání) se ventil podařilo přitáhnout. Bohužel asi ne dostatečně, protože na druhý den, cestou směr Dlouhá Lhota, zhruba 40 km před místem určení najednou turbo opět nefungovalo. Už jsem ale věděl, jakým způsobem jej zprovoznit, tak jsem už po cestě volal Dádovi, aby mi jeho mechanik zatím připravil nářadí, že budu muset opravovat. Na místě jsem se na to vrhnul, ale ventil byl natolik uvolněný, že při pokusu o dotažení se rozdělal úplně a to už se v bojových podmínkách opravit nedalo. Oznámil sem tedy, že opět závodit nebudu a šel aspoň chvíli natáčet ostatní střelce. Pak zas následovala pomalá cesta domů plná nadávek a vzteku, protože trať v Dlouhé Lhotě byla postavená přesně podle mých představ a určitě bych si jízdu na ní pořádně užíval, bohužel… Doma jsme za pomoci JirkyWRX (dříve JirkyGTI) dali ventil konečně pořádně do kupy.

To už se ale blížil termín „Valašské stopy“ a já ani můj budoucí mitfára Jíťa, jsme neměli žádné zkušenosti s podobným podnikem, se psaním a čtením rozpisu, nevěděl jsem ani, jestli se Jíťa nebude bát (i když sem věděl, že občas rychle jedu a nic nenamítá ) . Proto jsme se rozhodli, že jako takový trénink na „Valašku“ nám poslouží další závod CWC - amatérských závodů do vrchu, který se měl jet na trati v Huti u Malé Skály. Měli jsme v autě obstaraný postarší interkom, na hlavách přilby s komunikacemi, ale zapomněli jsme doma blok a tužku, abychom si vyzkoušeli napsat rozpis a pak podle něj jet. Co se dalo dělat, alespoň si Jíťa zvykne na „svižnější jízdu“.

...pokračování už zanedlouho...