...Tímto chci poděkovat duchapřítomnému řidiči protijedoucího auta, že pohotově uhnul co to jen šlo a my ho mohli minout  pár centimetry ve smyku, protože jinak by to dopadlo asi špatně… :-/  Po tomto zážitku jsme to pro ten den raději zabalili a jeli se vyspat, protože budíček jsme měli v plánu kolem 5.30h.  Nevím jak spala Jíťa, ale já moc ne, nervičky pracovaly naplno… Ráno jsme tedy vstali podle plánu, vypravili se a vyjeli. Na místě jsme byli těsně před začátkem rozpravy, takže jsme neměli moc času se někoho zeptat na znovuvysvětlení  práce s Jízdním výkazem. Na rozpravě bylo všem sděleno, že proběhly ještě nějaké úpravy trati, týkající se hlavně přidání retardérů. Sice byly vyznačeny v šipkovém itineráři i s metry, ale my do něj koukali jak jelítka a stejně jsme nevěděli, v kterém místě to je  (amatéři no) Po rozpravě jsme ještě vzbudili Dreslíka, jakožto profi mitfáru, aby nám konečně vysvětlil, jakže to je s tím výkazem a to už jsme pomalu popojížděli k první časovce. Jíťa se práce mitfáry zhostila na jedničku, takže sem neměl žádné starosti s hlídáním časů do jednotlivých časovek a také sem se mohl s téměř stoprocentní jistotou spolehnout na její čtení rozpisu, o čem sem se mohl přesvědčit už během malé chvíle. RZ1,5-Škola se jela na hřišti místní ZŠ a jednalo se o slalomovou trať. Vzhledem k tomu, že se nejelo na sněhu, ale na čistém asfaltu,  bylo to spíš uzlování si rukou do volantu, než překlápění z driftu do driftu, jak sem měl na sněhu v plánu. U stopky po této RZ už na každou posádku čekal rozhovor do mikrofonu a kamery, který by měl být použit v sestřihu DVD Ve stopě valašské zimy 2008, každoročně vydávaným firmou Nedbis. To už z nás trochu opadla nervozita a ještě víc poté, kdy jsme telefonicky mluvili s Jirkou, který se vydal na divácké místo na „Barák“, kde ještě večer byla ta ledovka a kde po ránu byla spíše jen mokrá cesta. Přesto jsme si nebyli jistí a při první průjezdu to v těchto místech spíše „prodávali“.  Na další RZ-Rakovou byl přejezd dlouhý asi 20 km, ale byl dosatek času, tak jsme v klidu probrali jak to zatím šlo a snažili se do rozpisu dopsat retardéry, které jsme tam v pátek neměli psané. RZ-Raková je ze všech zkoušek nejdelší a asi i nejrychlejší, každopádně s odstupem času můžu říct, že i nejkrásnější a nejvíc jsme si ji užívali. Je vedená většinou po vrstevnicích se spoustou horizontů, táhlých , ale také ostrých
zatáček v rychlém sledu a asi největším množství retardérů vůbec. Nicméně dařilo se nám je všechny včas odhalit a dobrzdit, i když párkrát bylo hodně namále. Poslední RZ v první rundě byla vyhlášená Hvozdná-asi nejvděčnější divácká RZ, hlavně kvůli asi nejpopulárnějšímu místu- esíčkem pod Hvozdnou, kde každoročně skončí, nebo alespoň poškodí svůj vůz snad většina posádek. Dalším hodně navštěvovaným místem je také „vracák“ přímo ve Hvozdné. Tato zkouška má ale nevýhodu extrémně rozbitého povrchu vozovky a navíc na výjezdu z Hvozdné od vracáku je příčný práh, který buď přeletíte naplno, nebo se v té rychlosti musíte trefit do jediného možného místa, kde chybí jeden díl, nebo trefíte asi 30 cm vysoké zábradlíčko ze silnostěnných trubek, takže tak trochu srdcařská záležitost   Na této RZ jsem trpěl hlavně psychicky, protože mi bylo hrozně líto podvozku auta. Já vím, že na závodech s tím musím počítat, ale já byl na „Stopu“ přihlášený hlavně z toho důvodu, abych si vyzkoušel už konečně auto na sněhu mezi sněhovými bariérami a ne takhle. Po dojetí prvního průjezdu Hvozdné už jsme věděli, co a kde nás zhruba čeká, Jíťa už měla taky jasno se vším, co má mitfára na starosti, tak jsme se do druhého kola pouštěli s mnohem větším klidem a trošku větším nasazením. Ovšem ne bezmozečně, protože jsme neměli proti ostříleným matadorům žádné velké ambice a chtěli jsme si to hlavně užít. Tak to také dopadlo a před poslední RZ už nám bylo tak trošku líto, že už se blíží konec. Naštěstí jsme dojeli v pořádku a celkem čistě(bez trestných bodů za posunuté kužely, neprojeté retardéry a špatné časy v časovkách), tak jsme měli z našeho prvního účinkování na takové soutěži docela velkou radost. Obvzlášť poté, kdy jsme se vrátili do servisní zóny a viděli kolem sebe auta méně i více pochroumaná, nebo dokonce nepojízdná. My do toho šli hlavně s tím, že si to užijeme, nepoškodíme auto a když se nám podaří se dostat mezi padesát nejlepších, tak budem spokojení. Po dojetí všech zbývajících posádek následovala večeře v Sokolovně v ceně startovného (gulášek), takže jsme si v místním bufetu koupili horalku a kofolu  - to víte, vegetariáni.  Sešli jsme tam se „starými známými“, kteří nám v pátek radili s jízdním výkazem a usadili jsme se v sále Sokolovny, kde po celou dobu, než proběhlo vyhlášení výsledků, promítali různé klipy s rally tematikou. Kluci jeli se Saxem vts již po šesté a poslední dva ročníky skončili jedenáctí ve skupině, proto si dali za cíl, že musí letos být do desátého místa. My jsme jen konstatovali, že výsledek asi nebude nic moc, ale že jsme se perfektně bavili a sledovali jsme dál videa na plátně. Po několika dlouhých desítkách minut to najednou naskočilo na plátno místo videí a v nás hrklo. Nejen, že kluci se dostali do Top10 absolutně a na třetí místo ve skupině, ale hlavně my jsme nemohli uvěřit tomu, že jsme na 8. místě absolutně a dokonce 7. ve skupině!!  Byl to pro nás oba dost velký šok, vidět svá jména mezi takovou konkurencí tak vysoko!!! O to víc, že jsme něco podobného absolvovali úplně poprvé, rozpis jsme měli v prvním kole bez retardérů a ještě nám ve dvou RZ vypověděl službu interkom.  Prostě paráda!!!  Letos máme v plánu ještě jet „Zimní rally Černice“ , která je ovšem ze strany pořadatele podmíněna sněhem a jinak celou sezonu CarWinterCupu. Každopádně příští rok určitě pošlem přihlášku na „Valašku“ opět a věříme jednak v to, že nás přijmou a hlavně, že se konečně pojede na tom toužebně očekávaném sněhu…
Sportu zdar a motoristickému zvlášť! 

PS: A doufám, že na dalších závodech už budeme mít nějaké vlastní fandy...