Během konání Rally Mille Miglia, mě Tony Tlusťák oslovil, zda bych s nimi nechtěl jet do Turecka a podívat se do nové země, poznat nové tratě a zároveň jim v teamu pomoci. Ve škole jsem si zjistil, jestli můžu před zápočty odcestovat. Nebyl v tom problém, takže jsem se těšil na cestu do Turecka

Letěli jsme s Tondou a Vlastíkem v pondělí 7mého z Vídně. Let byl až na pár turbulencí naprosto v poho. V Istanbulu (což byl cíl naší cesty) nás přivítalo pořádně horké počasí, cca 28° a to bylo zataženo. Dalo se tušit, jak bude, když bude jasno. V půjčovně byl pro nás připraven Jeep Cherooke, ve kterém jsme se vydali vstříc velkoměstu, najít hotel. No upřímně, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena Po 40 km jízdy po dálnici jsme přes most

přejeli z Evropy do Asie. Po dalších 10 km jsme sjeli na Kadiköy , což je městská část blízko stadionu Fenerbachce Istanbul. Po bloudění v ulicích, kde nejlepší systém je chaos , jsme se zeptali taxikáře a následně hasičů, kde že to ten náš hotel leží. Po turecko-anglickém vysvětlení jsme hotel konečně našli, zařidil jsem ubytování, šli jsme se vybalit a večer vyrazili omrknout ulice. Bylo celkem živo a všude se bohybovali pěkné slečny. Po diskutování o místní kultuře, jsme to zabalili a šli spát.

Úterý byl poslední den, kdy jsme se mohli pořádně vyspat, jelikož jsme měli na programu jen prezentaci posádky a obhlédnutí důležitých míst. Hůře značené
město než Istanbul jsem ještě neviděl a dopravní
předpisy tam snad ani nemají. Jezdí se všude, se vším a na všem.. Nebylo výjimkou potkat auto na dálnici v protisměru, jízda na červenou se zdála být všední záležitostí a nejpoužívanější součástkou v autě byl klaxon. Po dalším strastiplném hledání jsme našli ředitelství, kde jsme
provedli prezentaci a obdrželi itineráře a Rally guide
a důležité informace ke konání soutěže. Obhlédli jsme
servis, superspeciálku a některé přejezdy, jelikož v Turecku se
ztratit není nic obtížného. Večer jsme se vhrhli podívat na místní
trh a naučili se smlouvat s místními obchodníky.

Na středu a čtvrtek byly naplánovány seznamovací
jízdy, které probíhaly přesně podle stanovených časových
plánů na každý průjezd. Letošní šotolinové rz byli uplně něco
jiného než ty, co se jezdili v MS, byly rychlé, ale zároven dost členité
něco mezi Finskem, Argentinou a Sardinií. Podklad byl většinou tvrdý
a pevný, ale tvořily se i koleje. Jednoduše řečeno, tratě byly moc obtížné.

Podmínky tréninku nám ztěžovala nefunkční klimatizace ve 30° vedrech,
kdy jsme se v autě pěkně vařili. Navíc přes cestu, jako se u nás toulají psi, se v Turecku pohybují krávy, a místo ježků přes cestu chodí želvy, takže se musel pořád dávat pozor , co že na tebe z poza zatáčky vybafne.
Už při seznamovacích jízdách kluci zjistili, že to bude závod, kde nemá cenu
hnát se za body, ale hlavně sbírat zkušenosti a postupně zrychlovat.

Seznamovačky pro náš team dopadly bez jakýchkoliv problémů, takže se Tony
s Vlastíkem mohli plně věnovat další přípravě na složitý závod. Mechanici s autem
na vleku dorazili ve čtvrtek v podvečer. Probrali jsme jejich cestu, která byla asi
opravdu pěkným adrenalinovým zážitkem, vzali si doklady od auta a šli si udělat
dobrovolnou administrativní přejímku a jeli na hotel.

Budíček byl brzo ráno. Na pátek toho bylo v plánu hodně, počínaje technickou přejímkou. Ta byla v plánu na 7:56. Auto bylo připraveno, prošli jsme bez problému,

což se nedalo říct o Čechům známém Gergeleymu Szabovi, který neprošel
kvůli neodpovídající homologaci. Jeho Evo IX byla
přestavěná Evo VIII. Toto, pro něho znamenalo, že se pro něj Turecká rally stala pěkně drahým testováním, jelikož jel na konci startovního pole jako Sweeper.
Po technické přejímce jsem se přesunul na shakedown, abych se podíval, jak by to mohlo klukům jít. Už na shakedownu mě překvapilo fungování nové Hondy Civic Type-R. Byla opravdu radost, na to koukat, stejně jako na nasazení Travaglii či Czopika. Tonu absolvoval shakedown 3x a s nastavením na soutěž byl spokojen.

Slavnostní start soutěže byl naplánovaný na Evropské straně Istanbulu, proto jsme soutěžní vozy museli přesunout do přístavu Harem, odkud trajektem pluli do Evropské části. Na lodi byla fajn atmosféra. Dal jsme se do řeči s Danim Solou, který mě ujistil, že obě týmové hondy dorazí na Barum rally, stejně jako tovární teamy Fiatu a Peugeotu. Panovala správná nálada. Jean-Joseph vtipkoval s novináři a mladý Anton Alén zase sledoval místní závodnice.  Mimochodem, jsme se shodli, že Alén je spíš než na otce, podobný na Marcuse Grönholma . Slavnostní start byl před velikou a známou mešitou Hagia Sophia, odkud se závodní vozy přesunuly z5 do přístavu a trajektem o5 do asijské části a do servisu.

Ten den večer proběhla ještě superspecialka na autobusovém nádraží. No na šotolinových gumách na asfaltu byl na S2000 krásný pohled to auto fungovalo a lítalo bokem po dveřích jako WRC, už jsem se těšil na závod až je uvidím na šotolině v akci. Po superspeciálce jsme kluky vyzvedli v UP a jeli na hotel.

V den první etapy bylo krásné počasí a foukal vítr, což bylo pro závodníky super, jelikož se jim rozfoukával prach, který tvořila auta před nimi.
Jeli jsme se podívat na první RZ do brodu. No, bylo to krásné místo a S2000, no, na tu je upřimně v rychlých a technických pasážích hezčí pohled než na WRC.
Toto auto je opravdu pravý závodák, krásně funguje, byl jsem nadšený.
Tonda si vedl pěkně, na jeho jízdu se dalo dívat, časy samozřejmě nebyly v top 10, ale to se dalo na jeho prvním šotolinovém závodě očekávat. První etapa proběhla bez problému a klucis e těšili,
až získané zkušenosti zůročí v té druhé.

Druhá etapa začala náročnou zkouškou Royal, která byla dosti rozbitá, plná odbočení. Po této RZ jsme na kluky čekali v tankovací zóně. Tonda po příjezdu vypadal opravdu zničeně. Tato RZ určitě nebyla nic jednoduchého.

Doplnili jsme klukům palivo, popřáli hodně štěstí a sedli do stínku pod strom:). Telefon z následující RZ nevěstil nic dobrého. Tony nám řekl že se jim vylomilo kolo, a že dál nepokračují. Vlastík mi popsal cestu jak se k nim dostaneme. Po příjezdu na místo jsme mrkli na stav auta, pomohli ho naložit na odtahovku a vyrazili do startu této RZ, kam přijeli mechanici. Jelikož byl čas, tak jsme mrkli na průjezd celého startovního pole. Byla to pasáž rychlých zatáček. S2000 opět bezkonkurenčně. Krásné průjezdy zeširoka, jako zdob začátků WRC, opravdu jsme byli překvapení. Hezké podívání. Před námi bravurně zvládl velkou krizi Renato Travaglia a na stejném místě o něco méně lépe Marco Cavigioli. Oba Peugeoty jely s velkým nasazením, stejně jako zbývající S2000 od Fiatu. Vyložené zklamání jsem v startovním poli, na rozdíl od závodů v Čechách, neviděl. Velkým překvapením byla absence veškerých diváků kolem trati. Je škoda, že kluci Tureckou rally nedokončili, ale i to je rallysport. V pondělí odpoledne jsme vyrazili domů.

Pro mě osobně byla Turecká rally pěkným zážitkem. Viděl jsem na vlastní oči S2000, vyzkoušel si, že komunikace v angličtině mi problém nedělá a hlavně poznal nové tratě a nové lidi.

Na fotky můžete kouknout zde: http://pavel.dresler.cz/Turecko/